Hlubinný had
Erik a jeho muži byli štastni, že unikli Ran Uchvatitelce, a vypluli na širé more. Museli ješte celit špatnému pocasí, ale bylo podstatné, že je bohyne s devíti dcerami prestala pronásledovat. Když se vlny uklidnily, slabé paprsky slunce zacaly pronikat pres mraky. Trochu námorníky vzpružily a umožnily jim lépe se orientovat. Za nekolik dní dopluli k pustému ostrovu, kde si dopráli krátký oddech. Ve stínu vysokých útesu v hloubi malé zátoky sbírali mušle, jedli tulení maso a hlavne se ohrívali u jasného ohne, který neustále udržovali. Delali plány na zpátecní cestu a pritom vyprázdnili poslední sudy piva. Když pujde všechno dobre, doplují do Norska ješte pred úplnkem. Na ceste se však objevila strašná prekážka. Nikdo o tom nechtel zacít otevrene mluvit, ale neurcitá úzkost vzrustala. Jestlipak potkají hlubinného hada. Erik si myslel, že urcite, protože telo této obludy, skryté na dne oceánu, bylo tak dlouhé, že obepjalo celou zemi. Erik si predstavoval zemi kulatou a plochou jako talír. Všude kolem tohoto talíre se rozprostíral bourlivý oceán. Erik a jeho muži se vracejí z Grónska, z konce sveta. Mladý kapitán z toho vyvodil, že nutne musí plout nad telem hada. Bude príšera spát nebo bude rozzurená? To byl celý problém. Jednoho rána využili príznivého vetru a vypluli na more. Rázne se opírali do vesel, ale ze strachu, že je morští bohové odhalí, mluvili potichu. Všichni se obávali téhož. Po nekolika hodinách plavby se krátce na obzoru objevila bublající pena. Pak zmizela a oceán byl znovu klidný. "Urcite to byl prelud . . ." mumlal si Erik. Za nekolik minut se to znovu opakovalo. Na palube vzrostl neklid a rozhostilo se tíživé mlcení. Had musí být nekde tady, stocený pod zelenou vodou, schovaný mezi rasami nebo v útesech. Nekolik mužu tvrdilo, že už ho spatrili. Náhle se na obzoru vzdulo more. Strašne rozcilený had z Midgardu se vynoril. Bylo nemožné se mu vyhnout. Byl ješte daleko a Erik si myslel, že se uklidní. Vzpomnel si na rešení, které ho naucil otec. Tocit se na míste a cekat, dokud obluda neusne a nebo se alespon neutiší, a pak rychle pres ni preplout, aby se neprobudila. Erik mel v úmyslu zmenit smer, když se najednou pred lodí vztycila obrovská hradba z vody a šupin. Bylo pozde na to použít lest, obluda bez výstrahy hrnula vlny prímo pred nimi. Ješte nekolik set metru a rozdrtí lod. Erik prikazoval držet smer a proniknout, at to stojí, co to stojí. Jinak je ceká smrt. Lod byla nadzdvižená jako stéblo slámy, kymácela se na všechny strany a pak težce znovu dopadla na vodu, naštestí z druhé strany šupinatého tela. Vikingové veslovali ze všech sil, protože je besnící víry a vlny mohly pohltit. Naštestí buh Njord, který je mel velmi rád, spatril, že jsou v nesnázích. Nechal dout na pomoc príznivý vítr a hnal je ke brehum. Postupne se dostali z nebezpecného místa. Poté se konecne vrátili do své vesnice, dobre ukryté v hloubi zátoky. Celé rodiny, mladí i starí, se shromáždily a cekaly na ne. Erik skoncil svou druhou plavbu pres Velký oceán. Byl hoden svého otce i svého lidu. Ten vecer všichni usporádali obrovskou hostinu.